Přibližně jednou za rok naznám, že bych taky mohla popustit uzdu svým nejniternějším láskyplným citům, a pak z toho vznikají věci jako Moje lesbické básně z puberty anebo poezie o tom, jaké to je, když vaše přátelství spojuje káva a objímání. A asi jak se blíží konec června, tak to na mě přišlo. A kupodivu ani nemám svoje dny 😀 .Takže, tohle je pro tebe, moje budoucí ženo 💞.
Až nastane moment,
kdy konečně uvidí mě
– ženu,
kterou si jednou vezme.
Až pocucháš mi vlasy,
když si budu malovat oči.
Až mě obejmeš zezadu,
když budu mýt nádobí
(a šklebit se na tabák mátový).
Až přitáhneš si mě během dne k sobě
a nádherně usměješ se.
Až řekneš „Miluju tě“
už asi tak po sté.
Až nastane moment,
kdy konečně uvidím ji
– ženu,
kterou si jednou vezmu.
Až tě zlechtám v posteli,
a ty budeš o slitování prosit.
Až políbím tě na temeno hlavy,
zatímco se budeš mračit nad hloupostmi.
Až nastane moment,
kdy konečně uvidíme se,
– právě my,
které se jednou vezmeme.
