Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Jak jsem vařila špenátovou polévku a vůbec to nevypadalo jako na obrázku

Panda Červená 0

Jakožto opravdu už naplno rozhodnutá hubnout, abych Alpaku nepřestala přitahovat (hele co si budeme povídat, když máte břicho skoro tak velké jako vaše prsa šestky, není to moc fajn). Nemyslete si, že hubnu jen kvůli ní, dělám to hlavně kvůli sobě, aby mě vůbec unesly nohy – zase jako nepředstavujte si mě jako Jolandu, pořád jsem normální holka – víceméně. Teď jsem se v té větě ztratila, eh… jakožto rozhodnutá hubnout jsem se hecla, že zkusím žrát celý týden zdravě.

Než jsem otevřela daný recept, byla jsem nevím proč přesvědčená, že budu dělat hráškové pyré. Záhada je to o to větší, že v té knize žádný recept na hráškové pyré není. Každopádně jsem koupila konzervu s hráškem, co mi teď v lednici několik týdnů bude zřejmě jen tak smrdět.

Nejdřív jsem se vydala nakoupit do *product placement* Tesca. No, sice jsem k těm čtyřem extra těžkým taškám přihodila 2x energy drink, 2x čokoládu a 1x bonbónky, ale ostatní byla čirá, zdravá směska! Jako první jsem se z knihy Jíme zdravě (dostala jsem ji k Vánocům od mamky, udělala jsem totiž při jedné návštěvě u rodičů scénu, že už nehodlám poslouchat jak jsem tlustá – asi jsem měla svoje dny – no a tak mě na to mamka rozhodla upozornit tímto tichým způsobem) rozhodla udělat špenátovou polévku.

První trable přišly ještě při vybalování tašek, zjistila jsem totiž, že se mi vše nevejde do ledničky (máme ji se spolubydlícím napůl, takže já mám dva fochy a jednu takovou tu krabici dole na zeleninu). Musela jsem se rozhodovat, co více snese neledničkové prostředí. A pak to začalo. Pokud jste četly můj historicky větší pokus o vaření, víte, že koření je u mě zabiják číslo jedna. No, recept na špenátovou polévku zní takto:

Olivový olej, cibule, zeleninový vývar, špenátové listy

1/2 lžičky: římského kmínu, sušené bazalky, sušeného koriandru a sušeného kari

Tahini k podávání – to vůbec nevím, co je, takže jsem to vynechala

Zpět k tématu – dostala jsem od maminky ještě nejen digitální váhu, abych se dozvídala, že mám v sobě 44 % tuku a 35 % vody, ale i váhu do kuchyně! Sice mi došlo, že na 1/2 lžičky koření tu váhu asi nevyužiju, ale stejně jsem ji použila, víte jako pro tu radost (pozn. ve váze poté ihned dosloužila baterka).

Rozpálila jsem sporák, dala jsem tam nakrájenou cibuli (doporučení – červená cibule je úplně k poslintání, sice je dražší, ale omnomnom). V receptu stálo, že po přidání utržených stroužků česneku mám směs v hrnci zamíchat a zatáhnout na 1-2 minuty. Co je do prdele zatáhnout? To jako mám tlačit tu pokličku co nejníže to jde? Nevěděla jsem, jestli to znamená něco speciálního, takže jsem prostě na ten hrnec čuměla kompromisně 1,5 minuty. A pak jsem to měla zalít zeleninovým vývarem, což mě teda docela rozčílilo. Proč všude cpou ten vývar?!! Takže místo několika minut jsem si oběd dělala podělaný 2 hodiny. A navíc jsem zapomněla koupit petržel, celer a pórek. Nahradila jsem je tedy okurkou, zázvorem a česnekem. Trochu jsem měla pochyby ohledně zázvoru, jelikož jsem ujetá na zázvorový čaj a tak vím jak chutná, ale co už.

Kulturní tampón: Hm, vzpomněla jsem si, že zeleninová polévka vypadala od maminky jinak, tak nějak chutněji… no, modlila jsem se, abych tam tu zeleninu nestrkala zbytečně. Každopádně můj vývar vypadal trochu divně, ale jíst se to dalo. Na obrázku výše můžete vidět porovnání mého výtvoru s knižní fotografií.

Takový vlastně ten základ na špenátovou polévku se skládal z toho koření a… no já nevím, vypadalo to jak hnusná tmavě hnědá břečka, ani jsem v ní nepoznala už tu cibuli, předpokládám proto, že jsem ji asi připálila. Ale držela jsem se počtu lžiček koření! Pak mi zbývalo jen čekat na ten vývar.

Poté jsem tam hodila ty špenátový listy. Už to nebyla hnědá břečka, ale taková hnědo-zelená břečka. V receptu stálo „rozmixujte“ – předpokládám, že měli asi na mysli šlěhačem, avšak ten já nemám, a tak jsem to přesunula do mixéru (který jsem také dostala od maminky, víte co, já to udělám jednodušeji, veškerou výbavu do domácnosti dostávám jako dárky od maminky). Trošku to jako špenátová polévka chutnalo, trošku to i vypadalo, ale… bylo to takové bez chuti, takové jako nijaké. A já prostě nevěděla, co tomu chybělo, ach jo. No, ale dobré je, že jsem to do sebe nasoukala a kuchyň nevybuchla. Avšak to mě čeká příště, až budu poprvé navážno používat troubu…

A takhle krásně to dopadlo. Bylo toho málo a já měla pořád hlad (knižní fotografie vs. můj výtvor)

Držte palce, ať mi odhodlání vydrží a jsem za pár měsíců tak neodolatelná, že z toho budou praskat všechna zrcadla, kolem kterých projdu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.