Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Lesba v sobotu večer sama v baru aneb zoufalka v akci

Panda Červená 0

Já fakt nechápu, proč balící hláška „Jsem už dlouho single a zoufalá, nechceš si užít?“ nezabírá. Dle mého neskromného názoru je čas přehodnotit pohled na tyto „zhrzené“ ženy. A pozor, tento článek píšu s vyšším smyslem, nejedná se jen o vychvalování lesbického sexu. V prvé řadě bychom si měly rozlišit dvě základní skupiny žen:

Ženy, které potřebují sex k uspokojení své fyzické potřeby. Označíme si je jako lesby spokojenky, kterým pomůže úlevné sebeuspokojování

Ženy, které si zvykly na to, že sex nemají a jsou tak zoufalé, že by ojely i futra. Těm budeme říkat lesby zoufalky, které už brečí i ve dne, jelikož jim sebeuspokojování nestačí

Prošla jsem si nedávno oběma fázemi. Byla jsem přesně 182 dní bez sexu (ne, že bych si dělala čárky, jsem to teď pečlivě spočítala z kalendáře). Po těchto několika měsících jsem se rozhodla, že úplně poprvé v životě zajdu do lesbického baru a uvidím, co z toho vyleze.

Proč neodsuzovat lesby zoufalky

  1. Už je to nějakou dobu, co jsme neměly sex, takže se budeme sakra snažit, aby se vám to líbilo. Už jen pro ten pocit, že se pak třeba k frndě pár dalších měsíců nedostaneme.
  2. Může vás hřát dobrý pocit, že jste pomohly takové slečně v nouzi, vždyť bez vás by si zase vůbec neužila!
  3. Nemusíte se bát, že by vás jakkoliv odmítla. Po takové době svolí v posteli k těm nejdivnějším věcem. Například, kdyby vás rajcovaly vlaky, klidně při přirážení bude pravidelně pískat ,hú hú, a vůbec jí to nepřijde zvláštní.
  4. Můžete být v posteli příšerná, nejistá, tichá, úplně jakákoliv, ale my vás budeme považovat za zázrak.

Vyzkoušela jsem za vás: Reportáž z místa utkání

Původně se tato akce měla uskutečnit v pátek, ale slabošsky jsem to vzdala s výmluvou, že jsem utahaná z práce a že jsem si zrovna začala psát s jednou slečnou na Igirls (očividně jsem byla nepoučitelná). V sobotu byl den S, NEVYCOUVALA JSEM. Měla jsem vyrážet v půl deváté, avšak kvůli mému neustále nervóznímu upravování jsem vyrazila až o hodinu později. Večer nezačal úplně slibně. Čtvrt hodiny jsem dle mapy bloudila, než jsem nasraně zjistila, že cílový bar je pět minut chůze od mé práce. Po příchodu dovnitř jsem s bušícím srdcem po obhlédnutí terénu zjistila, že je bar téměř prázdný, až na dvě slečny v koutě, čtyřčlennou uzavřenou skupinku před tanečním parketem a jednu samotnou vietnamku u stolu před barem.

„Moc se neožer a nenech se sbalit jeřábnicí, i když to moc nehrozí, na lesbu máš moc dlouhé vlasy,“ podpořila mě Kuře na mé misi.

Sedla jsem si ke stolu naproti vchodu a z nápojového lístku vybrala Malibu s colou. Jenže za barem nikdo nebyl, a tak jsem čekala a čekala… a nic. Najednou na mě někdo promluvil: „Hi, can I sit here?“ Otočila jsem se, zahlédla onu vietnamku a zjistila, že to vietnamka není – asi špatné osvětlení v baru. Souhlasila jsem. Představila se mi (říkejme jí třeba Hildegarda) a já se zasmála, protože se jmenuji stejně jako ona – OSUD. Po chvilkové konverzaci jsem se jí zeptala, jestli neví, jak si můžu objednat pití. Ukázala na ty dvě slečny, povídající si v rohu. Musím říct, že obsluha teda celkem na draka. Po dvaceti minutách jsem si konečně objednala to Malibu. Pak mi Hildegarda položila otázku: „Do you know this is a lesbian bar?“ a „Have you been with a girl before?“. Na obojí jsem odpověděla pozitivně a pomyslela si v duchu, že se to teda vyvinulo rychle… Mimochodem, abyste získaly představu o naší anglické konverzaci:

Hilda: „And how are you tonight? I was bored so I decided to come here for fun.“
Já: „I´m fine… ee… I see…“
Hilda: „I´m just visiting Prague for couple of days, today is my last night here. Are you from Prague?“
Já: „Eee… yes…“
Hilda: „Ohh, that´s nice! Prague girls are really pretty! You´re cute when you´re nervous.“
Já: „Eee… thanks? Ehehe…“

Po další asi čtvrt hodině a dvou Malibu s colou se mě Hildegarda optala, zdali neznám jiný lesbický klub v Praze, že je tu pěkná nuda (fakt byla). Radostně jsem řekla, že jo, a tak jsme vyrazily na cestu kolem světa. Konkrétně tramvají a metrem A na zastávku Muzeum, kde jsme zjistily, že je téměř vše uzavřené a my bloudily všemožnými uličkami. Když jsme se po těžkých chvílích konečně dostaly k tomu klubu, zjistily jsme, že… je zrovna jediný den, kdy měli kvůli technickým problémům zavřeno. No vyloženě k posrání, nevím, jak to jinak nazvat. Takže… Zažila jsem rychlosex venku v jakési zapadlé uličce a splnila se mi ujetá fantazie, že při tom se mnou mluvila slečna anglicky (to mám zřejmě ze všech těch erotických fanfikcí, co čtu). Divné je, že jsem ani nebyla opilá (na to jsem byla moc nervózní). Divné to je, protože takovou věc bych za střízliva nikdy neudělala, není to můj styl. To znamená, že jsem byla už opravdu hrozně moc zoufalá. A že mi stačilo tak deset minut sexování… Každopádně mi na sebe dala číslo, ale taková adventura mi již stačila. Původně jsem si myslela, že si maximálně s nějakou pokecám.

Co z toho tedy plyne za poučení?

Do lesbického baru si nechodí holky hledat vztah.

Do lesbického baru chodí lesbické skupinky kamarádek na pivo a soudí nově příchozí ženy.

Do lesbického baru chodí pravděpodobně balit jiné holky zoufalky.

Je tak malý výběr, že pravděpodobnost, že Vás někdo v baru tu noc sbalí je 97, 53 %, ať vypadáte a chováte se jakkoliv.

Když vás někdo sbalí, velice Vám to zvedne sebevědomí, avšak trvá to jen krátce. Pak nastanou myšlenky typu s kolika holkami tohle dotyčná udělala ještě před Vámi a doufáte, že jste nechytily třeba muňky.

Sex v baru nehledají jen lesbické upírské děvky, ale i vskutku normální, stydlivé slečny jako jsem třeba já.

Dnešní poučný článek bych tedy uzavřela tím, že není nic špatného na tom hledat sex na jednu noc, pokud od toho nečekáte víc. A je úplně jedno, jak vypadáte, jakou máte povahu, že si nevěříte – stejně Vás někdo sbalí, protože je zkrátka malý výběr. Ač to zní sebehůř, já to beru jako pozitivní věc. Tudíž se nebojte vyrazit do ulic (třeba i doslova)!

Pac a tlapku, vaše Panda

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.