fbpx Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Lesba zklamaně brečí ve vaně, 1. část

Panda Červená 0

Dnes straším s první částí zpovědi z oblasti emocí, a to emocí silně nasraných a ublížených z rozchodu. Pokládám si otázky: Jak se stalo, že mě city ovládly natolik, že jsem udělala věci, kterých jsem neskutečně litovala? Proč jsem spláchla svoje sebevědomí na čas do záchodu? A mohla jsem tomu zabránit? V tomto článku se dozvíte, jak vztek a strach změnil můj lesbický pohled na svět a jak mi v roce 2017 kopačky od Alpaky obrátily život vzhůru nohama. A hlavně díky čemu jsem se zase začala chovat jako „normální“ lesba.

Psal se prosinec, lásky čas (a sexu zdar) a kvůli mé nevymáchané hubě jsem zřejmě každým dnem zněla, jako bych plánovala po půl roce vztahu svatbu, sestěhování se, děti a společný rodinný hrob. Nebudu zastírat, že jsem nad těmito věcmi nepřemýšlela. Nic z toho jsem nebrala tolik vážně, avšak zřejmě to tak vypadalo. Nebudu tu rozebírat důvody rozchodu, ale ráda bych se zaměřila na to, co bylo po něm. Řeknu jen, že jsem zkrátka byla hystericky zamilovaná a neviděla jsem, že nám to téměř vůbec nefunguje.

Několik dní před vánocemi byl ten den…

Celé se to událo na schodech asi během pěti minut. Byla jsem tak šokovaná, že jsem téměř vůbec nereagovala a jen zmateně něco koktala, ani už nevím co. Skoro se stydím, že jsem po ní tenkrát hodila čepici, když jsem utekla… 😀 Volala jsem Kuřeti s šíleným řevem (musím se svěřit, že jsem člověk, co téměř vůbec nebrečí) a má přesná uplakaná slova zněla: „Co děláš? Můžu jet k tobě? Ta kráva blbá se se mnou rozešla!“ :-O
Snědla jsem u ní doma kuskus, vypila půl lahve vodky, vyjedla zmrzlinu, dala jsem si kafe a myslím, že i kakao, rum a několik jahod? Byla to prasárna na tenhle způsob. Docela to pomohlo, ne že by mi bylo líp z rozchodu, ale alespoň jsem se zadarmo napila a najedla. Vlastně nebylo co říct, odevzdaně jsem si vyslechla, jak nám to s Alpakou vůbec neklapalo a jak to všichni věděli a viděli.

Sociální vložka: Oddělal mě Facebook, který mi ochotně a silně empaticky přesně hodinu a půl po rozchodu nabídl možnosti, jak se mám dostat přes ukončení vztahu – skrýt její příspěvky na Facebooku či si ji rovnou odebrat z přátel. Dokonce mi dal i možnost postupného vymazávání si její osoby ze svého života… trochu creepy. Vyjádřil mi na mé zdi i lítost ze ztráty partnerky, to docela oceňuji.

Když jsem se poprvé zachovala jako kráva

Je jedna věc, na kterou obzvláště nejsem pyšná. Nezvládla jsem překonat potřebu Alpace napsat. I když vám teď poradím nikdy, nikdy to nedělejte, asi vím, že podlehnete stejně jako já. Poté, co si mě několik hodin po rozchodu kompletně vymazala beze slov ze života (aniž by mi něco vysvětlila, já totiž opravdu ani pořádně nevěděla, proč se se mnou rozešla), tak jsem jí první zprávou vyloženě „prosila“, aby si ten rozchod rozmyslela. Fakt jsem se snížila k sebepodceňování a dolézání a přemlouvání. A nikdy jsem si nemyslela, že bych dokázala klesnout tak hluboko. Několik dní poté jsem napsala druhou zprávu, ve které jsem na ni svalila problémy světa – takové to „za všechno můžeš ty“. Alespoň trochu se mi ulevilo, ale z dlouhodobého hlediska to bylo k ničemu, akorát jsem zase sama sebe shodila. A tak začalo období asi čtyř měsíců, kdy jsem se vážně utápěla natolik, že jsem seděla a brečela ve vaně. No, alespoň mě to donutilo častěji se koupat.

Jak jsem Alpaku nenápadně stalkovala a zjišťovala, co dělá, kde to dělá a s kým to dělá, abych se užírala tím, zda zrovna s touhle holkou, se kterou byla na náměstí, náhodou nechodí

Nó, a teď k té „haha“ fázi. Tu už jsem párkrát zažila, když jsem se třeba s někým rozkamarádila. A určitě ji znáte všichni – stalkování na sociálních sítích. Zpětně ti Alpako, děkuji, že sis mě z toho Facebooku odstranila, protože já bych to sama nikdy nezvládla a trýznilo by mě to mnohem víc, než kdybych viděla úplně všechny příspěvky. Já jsem totiž byla úplně paranoidní. Jakože tak moc, že když jsem zjistila, že si změnila profilovou fotku, tak jsem přemýšlela, kvůli které holce to udělala. Nebo když jsem viděla komentář nějakého kluka pod pozvánkou na jakýsi LARP sraz, přemítala jsem, jestli s ním něco má. Já byla fakt úplně na psychárnu. Tohle skončilo po pár měsících, kdy jsem zahlédla na jejím Instagramu fotku, kde bylo vidět pár rukou, jak si ťukají panáky s nějakou holkou a já se skoro rozbrečela a asi hodinu přemýšlela nad tím, kdy, kde a jak se s ní dala dohromady, že mě s ní určitě podváděla… To jsem si konečně uvědomila, že jsem asi docela jako jetá a přestala jsem se o Alpaku konečně zajímat.

A protože je to tak dlouhé, rozdělila jsem tuto zpověď na dvě části 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

%d bloggers like this: