Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Máte přítele, a pokud ano, jak dlouho spolu žijete? ~ Pofiderní dotaz při pohovoru

Panda Červená 2

Je přípustné, aby se na pohovoru ptali na sexuální orientaci? Ráda bych se s touto myšlenkou podělila s vámi, milými i nemilými čtenáři. Nedávno jsem byla na pohovoru k nové práci (pamatujete, jak jsem si na Facebooku stěžovala, že nemůžu nic napsat o té mé kolegyni, ze které jsem tenkrát slintala – nemůžu se toho článku dočkat 😀 ), kam mě vybrali do 2. kola výběrového řízení formou assessment centra (pro ty, kdo tuto metodu neznají, stejně jako já: Pohovor trochu jinak). Při individuálním jednání s personalistkou a ještě jedním pánem padla otázka, která mě opravdu zarazila. Nemám na myslí tradiční „tabu“ otázky jako „Proč odcházíte od současného zaměstnavatele?“ či „Chcete v blízké době děti?“, ale…

Zeptali se mě, proč se stěhuji z jednoho konce republiky na druhý, zdali mám v místě práce partnera, ke kterému se chci domů vracet, anebo jestli v novém bytě budu žít sama. Nejdříve jsem byla zaskočená, avšak odpověděla jsem, že „se ten druhý měl stěhovat za mnou, avšak ještě bude studovat, a tak jsme se dohodli, že bude praktičtější můj přesun“. Trochu se v tom šťourali, až jsem zamumlala „My jsme se dohodly, že ona…“

A strašně mě rozladilo, když si po mé odpovědi něco načmárali do svých papírů.

Doteď si nejsem jistá, zdali se jednalo o diskriminační otázku, jelikož dle zákonů nesmí při pohovoru zaznít otázky soukromého charakteru na osobní situaci zaměstnance. Nicméně položená otázka byla tak krásně zaobalená, že se na první pohled nezdála tolik podezřelá. Jenže mi na to fakt nebylo příjemné odpovídat.

Začala jsem se ošívat a mírně blábolit, asi jsem měla dát přímou odpověď anebo otázku odmítnout. Jenže… proč? Jak to souvisí s prací, kde by mou hlavní náplní bylo psaní článků? Proč je to zajímalo? Přemýšleli by pak, proč jsem na to nechtěla odpovědět? Zavraždila jsem snad svého bývalého přítele? Nebo jsem záletnice, která každý druhý večer laškuje s někým jiným? Kdybych byla single, mohla bych dělat přesčasy? To jsou otázky, na které už zřejmě odpověď nezjistím.

Nevím, jestli mi víc vadí, že tento dotaz byl vůbec položen, anebo to, že jsem se jistým způsobem „styděla“ odpovědět.

V jistém článku jsem zahlédla radu: Další možností je takovou otázku prostě odmítnout a poukázat na existenci příslušného zákona, který takové otázky zakazuje – no jistě, úplně vidím nadšení personalisty, kdybyste mu toto řekli. Tedy, já bych si to alespoň nedovolila, intuitivně to považuji za „zavření dveří“. Vnímám to lehce jako drzost, ačkoliv něco to o té firmě vypovídá…

Prošla jsem ve své současné práci „hezkým“ přátelským pohovorem, kde jsem se setkala maximálně s jednou zvláštní otázkou „Co si myslím o vlastníkovi Hospodářských novin?“. Otázka však byla položena v angličtině a měla za úkol prověřit mé související znalosti v mediální sféře, a také schopnost odpovědět anglicky, tudíž mi to nepřišlo nevhodné. Nikdy mě však nenapadlo, že by se mě na pohovoru někdo zeptal, zdali jsem zadaná, popřípadě s kým.

No a co vy, máte nějaké zkušenosti s nevhodným dotazem o sexuální orientaci? A jak jste se s tím poprali?

  1. Simona Simona

    Tak ja otazky o stave povazujem za normalne. Hej kvoli prescasom, cestam a pod. Slobodna matka s piatimi detmi bude asi obcas vynechavat pracu, moze mat prisne terminy (pestunka, skolka), pripadne moze mat problem vycestovat a tak, tam je podla mna aj hranica.

    • To sice ano, ale pokud je to pozice, ve které je náplní práce psaní článků a postů na sociální sítě a člověk se domlouvá na plném úvazku (standardních 8 hodin denně), tak nevidím důvod, proč by se na takové věci měli ptát :-o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.